Choď na obsah Choď na menu
 


Petra je stejná jako její vrstevníci a své přátele má moc ráda. Její rodiče jí nikdy nic nezakazovali, mluvili s ní na rovinu a snažili se své dceři umožnit, aby se mohla sama za sebe rozhodovat poměrně brzy. Když si však za nimi přišla jednou pro radu, poslechla a dodnes toho hořce lituje.

 

Petra se jako každý teenager chodila ráda bavit ven, a když se naskytla nějaká možnost, jak s přáteli uspořádat zábavu, kde nechyběl ani alkohol a kluci, neměla nic proti. V osudný večer měla její spolužačka volný dům, a tak se na zahradě rozhodla uspořádat večírek pro pár známých. Petra samozřejmě také dorazila ale kromě dalších několika spolužáků se na párty objevili i úplně cizí kluci z vedlejší vesnice.

„Byli o pár let starší než my, a to se nám moc líbilo. Všechny holky ze třídy jsme si na nějakého myslely, ale potřebovaly jsme se odvázat, a tak jsme začaly pít víc, než by bylo vhodné. O pár panáků méně a možná to nemuselo dopadnout tak špatně,“ začíná vyprávět Petra

Před staršími a pohlednými kluky se holky chtěly vytáhnout, a tak do sebe začaly kopat panáky jeden za druhým. Petra tehdy pila vůbec poprvé tvrdý alkohol, a tak byla velmi brzo hodně opilá. Pak logicky ztratila všechny zábrany a zašla za klukem, který se jí líbil. I když by to normálně neudělala, pod vlivem alkoholu se s ním pomilovala.

Ráno, na které nikdy nezapomenu

Druhé ráno se Petra vzbudila a jen matně si vzpomínala na to, co se v noci dělo. Kromě toho, že jí bylo děsně zle po propité noci, nemohla uvěřit tomu, co udělala. Takhle se nikdy nechovala a určitě nepatřila k holkám, co takhle paří každý víkend. Ale bohužel se to stalo a ona už s tím nemohla nic udělat. V tu chvíli však netušila, jaký šok přijde za několik následujících týdnů.

Uplynul nějaký čas a Petra se stále více trápila, nakonec zjistila, že se jí zpozdily měsíčky a začala se obávat nejhoršího. Když si zašla pro jistotu k doktorce, zjistila to, čeho se nejvíc bála. Byla těhotná. Hlavou se jí začaly honit myšlenky a měla strach, nejen z toho, že to bude muset říci rodičům, ale také z toho, co bude dělat.

Rada, kterou možná neměla poslechnout

Petra sebrala všechnu odvahu a hned ten večer zašla za rodiči, aby jim všechno řekla. Nebála se, že budou naštvaní, spíše se obávala toho, co jí na to řeknou. Ona sama se totiž potratu velmi bála a někde uvnitř v sobě ho nechtěla podstoupit, protože nechtěla zabít své dítě. Rodiče na Petru nekřičeli, ale jako vždy se snažili všechno vyřešit v klidu. Na vybranou jí však nedali, v to ale Petra doufala. Jejich verdikt byl jasný: „Musíš jít, co nejdříve na potrat, jinak si zničíš život,“ řekli jí bez váhání.

Sama Petra však tohle nechtěla a stále více se bála. Když přišel den, kdy měla zákrok podstoupit, úplně se složila a všechno muselo být přeloženo na další den. Čím déle čekala, bylo to horší a ona se velmi trápila, i tak své rodiče ale poslechla, bez jejich pomoci by stejně situaci nemohla sama zvládnout. Vždyť byla ještě na základní škole a po prázdninách měla nastoupit na vysněnou průmyslovku.

Neměla jsem to udělat

Petra se ale ještě měsíce po tom trápila, přestala jíst a komunikovat s kamarády. Stáhla se do sebe a její zdraví bylo hodně podlomené, a to především to psychické. Nakonec musela vyhledat pomoc odborníka. I když pak už Petra začala jíst a normálně žít, vídat se s přáteli a zase se smát, někde uvnitř sebe se trápí dodnes, i tři roky poté. Stále si vyčítá, co udělala, a myslí na to, jaký život mohla mít teď. I když úplně jiný a nejspíš i nesmírně těžký, byla by to jen její volba a její život.

Dodnes se Petra musí léčit a psychiku si dává dohromady jen velmi těžko.

 
Autor: Michaela Richterová
 
Zdroj: girlworld.cz