Dobrý večer,
chtěla jsem vám napsat, snad to bude povzbuzením...
naši nejmladší jsem měla až ve čtyřiceti. A byla dlouho velice drobná, chodili jsme i na genetiku a do poradny v Brně, pro děti s poruchou růstu. Dcera byla malá, ale zdravá. Proto jsem odmítla terapii růstovým hormonem.
Před sedmi lety jsme se přestěhovali do Ústí nad Orlicí. A někdy jste tam pořádali výstavu, kousek před ZUŠ. Nad gymnáziem a vedle Střední zdravky. Gabi šla s kamarádkou do ZUŠky a na výstavu se chtěla podívat. To jí bylo možná třináct. A pán, který stál u panelů, ji chtěl otočit zpět, že je ještě příliš malá. Dcerka se ohradila a když řekla, kolik jí je, pán se jí zeptal, jestli se za ni může modlit. Souhlasila a on se modlil, aby mohla vyrůst a být zdravou ženou. Pak nám to doma řekla.
V létě bude mít osmnáct, růst začala až ve čtrnácti, patnácti, má 155 cm. Jen tak jsem přidala fotky, od 12.-13. po necelých 17.
Mimochodem, kdysi mi byl nabídnut potrat, při prvním ultrazvuku s touto dívenkou. Prý riziko poškození, díky mému věku. A proč bych si kazila život, když máme tři syny. A bylo by to prý rychlé, ještě ten týden.
Tak díky, že se onen bratr nechal vést Duchem Svatým.
Věra
Zdroj: stop-genocide.cz
