16/01/2016
V únoru jsem vám psala naprosto vyčerpaná z třetího těhotenství. Po pěti letech jsem nastoupila opět do práce. Byla jsem spokojená, že se opět realizuji a získávám novou míru svobody. Vůbec jsem si neuměla představit, že bych měla další dítě. Vize léta s břichem, porodu a probdělých nocích mě děsila…
A pak všechno, co příchod nového miminka obnáší. Hrůza! Vaše stránky jsem navštěvovala několik týdnů denně. Četla jsem si příběhy žen, které prožily potrat, snažila jsem se získat co nejvíc představ o této skutečnosti a pochopila jsem, že nejsem v takové situaci, abych riskovala možné psychické stavy, že jsem ve fungujícím manželství, a obětovat zázrak na oltář pohodlnosti je absurdní. Uvědomila jsem si, že k potratu mě žene představa úlevy, ale došlo mi, že ta úleva vůbec nemusí přijít a naopak to může být všechno jenom horší! A tak jsem „zůstala těhotná“, ani toužebný samovolný potrat se nedostavil. Opravdu absurdní, když si uvědomím, kolik žen touží po dítěti a kolik jich navíc spontánně potratí. Dlouho jsem ještě pobývala v takovém bezemočním stavu. Nedokázala jsem se naprogramovat na radost z miminka. První ultrazvuky jsem vnímala jako pozorovatel štěstí někoho jiného.
Všechny standardní těhotenské testy vyšly dobře a moje bříško pomalu rostlo a pomalu zrála i radost. S prvními pohyby jsem začínala být najednou víc naladěná na dítě, vzala jsem si v práci na čtrnáct dní neschopenku – potřebovala jsem vypnout. A najednou mi došlo, jak to bude fajn. Ty větší dvě děti budou ve školce a já si znovu užiju mateřství s jedním děťátkem. Musím říct, že ze svých těhotenství jsem toto třetí prožila naprosto nejlíp a bezproblémově (předchozí byly rizikové). Žila jsem vzhledem k situaci dost aktivně. Když mi řekli, že je to holčička, byla jsem strašně šťastná! Nakonec jsem prožila i překrásný, bezproblémový a celkem rychlý porod. Teď jsem doma a v postýlce tiše vzdychá nejkrásnější novorozeně. Já jsem dojatá, zamilovaná až po uši a neuvěřitelně si to užívám. Holčička mě doslova nabíjí. I v noci, když se budí na kojení, jsem ve své podstatě ráda, protože se na ni zkrátka nemůžu vynadívat. Celá situace můj běh života zpomalila, jsem klidnější, mám víc času na všechny svoje děti a ty jsou nadšené z našeho miminka. Práce počká, pořád jsem si všechno plánovala. Také naše starší děti jsou plánované a najednou tohle a je to to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat.
Manželovi nyní taky připadá absurdní, proč jsme vlastně uvažovali o potratu. To, co jsme prožívali na začátku roku, nám nyní připadá nepochopitelné. A tak vám chci moc poděkovat, protože i příběhy na vašich stránkách mi pomohly se rozhodnout a já vím, že správně. Děkuji.
Helena
Zdroj:hnutiprozivot.cz
