Verča, 2. 5. 2013
Jen vám touhle cestou chci zdělit, že potrat je BLBOST... Je mi 20, před půl rokem jsem podstoupila interrupci. Sobecky a bezcitně jsem se rozhodla, že mé dítě se nenarodí. Vliv na tom měla i má "tchyně". Poslechla jsem ji, i když si to mí rodiče nepřáli, abych šla na potrat. Ze začátku ok, nedávala jsem tomu váhu, řekla jsem si, jó, život jde dál, ale omyl! Postupem času to na mne dolehlo, výčitky ze svého činu byly každodenním chlebem. Pořád jsem měla to malé stvoření z ultrazvuku před očima a doteď toho hořce lituji! V hlavě se mi linou myšlenky typu "byl by to chlapec či děvče?!", "jak by asi vypadalo?!". Je mi ze mě na NIC! Jak jsem mohla! Pořád brečím, je mi zle z toho, co jsem provedla. ZABILA JSEM SVÉ DÍTĚ! A teď? Je mi 20, mládí, krása, život před sebou, ale má to malý háček. UŽ NIKDY NEBUDU MOCT MÍT DĚTI! Jsem neplodná, už nikdy neporodím dítě! Nikdy, už nikdy! Proto vás prosím, NEDĚLEJTE TO, budete litovat, holky, probuďte se! Vím, je to na tobě, tvůj život, tvoje chyby, tvoje věc. Ale zamysli se, co to obnáší, může se ti stát to samé, co mně.
Zdroj: https://hnutiprozivot.cz/po-potratu/2993-dalsi-vase-zkusenosti-po-umelem-potratu-ii
