Ukázka z knihy Islám a terorismus: Mezi citovanými autory lze nalézt jak odborníky na islám, tak např. ex–muslimy a politické aktivisty. Jejich hodnověrnost je často zpochybňována vzhledem k tomu, že postrádají odborné vzdělání v dané problematice. Je však na posouzení každého, zda s jejich výroky, které cituji, souhlasí či nikoliv. Zarážející je, že názorům ex–muslimů píšících negativně o islámu není dáván dostatečný prostor v médiích. Případně jsou odsuzováni pro svou zaujatost a chybějící vzdělání. Nemají však právě oni na rozdíl od odborníků své znalosti o islámu z „první ruky“? Nelze opomenout ani to, že některým z nich je vyhrožováno smrtí, případně jsou na ně podávána trestní oznámení.
Islám má dvě podoby: jednou z nich je „náboženský ideál lidského směřování k dobru“, druhou je „politická iluze vlády božího zákona“. Bohužel v praxi obě tyto podoby nezřídka splývají. Z těchto charakteristik lze odvodit, že islám není stejným náboženstvím, jakým je křesťanství, ale je současně také ideologií, která si klade nároky na řízení společnosti. Styl psaní některých odborníků na islám je věcný a vědecky kritický, ale zároveň se může jevit názorově zdrženlivým. Takovíto autoři jsou opatrní ve svých soudech, což se dá pochopit vzhledem k mnohoznačnosti islámu. Obecně se lze setkat se dvěma názorovými proudy: První skupina tvrdí, že konflikt mezi Západem a Islámem je nevyhnutelný.
Druzí věří, že pacifistická smířlivost Západu přinese jednou kompromis, neboť fanatikové tvoří v islámu menšinu. První scénář, ke kterému se spíš přikláním, odpovídá kritizovanému konceptu „Střetu civilizací“ Samuela Huntingtona.31 Huntington předpověděl možný konflikt mezi Západem a Islámem. Současné události, i přes řadu kritiků jeho teorie, jako by mu dávaly za pravdu. Zmýlil se ale ve formě střetnutí, na místo běžného ozbrojeného konfliktu dochází k neřízené migraci. Islám nad druhou civilizací vyzrál, když upletl „na Západ bič z jeho vlastních ctností – milosrdenství, soucitnosti, snášenlivosti.“
Západ totiž, kromě vnějšího ohrožení, začíná být pomalu rozkládán zevnitř a stává se zranitelným. Z těchto důvodů se rýsuje nezbytnost diskuse, přesahující „alibistické a nekonfliktní seznamování s kulturním dědictvím mimoevropských civilizací a opatrnické či taktní (?) obcházení citlivých témat a otázek.“33 Přístup založený na takové diskusi je v dnešní době, kdy se spolu stále častěji setkávají muslimové a obyvatelé Západu, pro budoucí soužití mnohem vhodnější.
Ukázka z knihy:
K tématu doporučujeme knižní novinku:
