Tento aktivista proti hnutí za změnu pohlaví ví, o čem mluví. Walt Heyer se v čtyřiceti letech stal ženou, po sedmi letech se však vrátil k původní, mužské identitě. Po osmdesátce vidí smysl svého života v tom, aby odradil co nejvíc lidí, kteří tak jako kdysi on uvažují o změně pohlaví. V domovských USA má masivní odezvu – jak pozitivní, tak vysloveně negativní až cenzorskou. Jeho web Sexchangeregret.com má vysokou návštěvnost, s prosbou o pomoc se na něj obrátily tisíce lidí, současně na YouTube byla jeho vystoupení stahována z oběhu a Heyer byl zařazen mezi význačné představitele tzv. transfobie. V USA žije na utajované adrese.
Na konci července byl Walt Heyer hostem na letním táboře slezských luteránů u Českého Těšína. Podle stěžejní Heyerovy myšlenky je diagnóza genderové dysforie, tedy pocitu člověka, že se narodil do špatného pohlaví, chybná sama o sobě. Lidé prý hormonální terapii a chirurgické operace kvůli změně pohlaví podstupují z různých jiných důvodů. Heyerovou specialitou jsou tzv. Adverse Childhood Experiences, česky nepříznivé zkušenosti z dětství: sexuální nebo emoční zneužívání, život v rozvrácené rodině, alkoholismus rodiče, bití, oblékání do šatů opačného pohlaví (cross-dressing) a další. Relevantních ACEs je deset. V rozhovoru ponecháváme tuto anglickou zkratku, jak jí Heyer při běžné mluvě užívá.
Kolik ACEs jste u sebe objevil vy?
Tři. Když mi byly dva roky, praštila mě máma velkým předmětem. Otec mě jednou zmlátil prknem z podlahy, to mi bylo pět šest let. Zadruhé mě sexuálně obtěžoval adoptivní bratr otce, můj strýc. Zatřetí, to je nejdůležitější, mě babička oblékala do holčičích šatů. Byla švadlena a z nějakého důvodu si usmyslela ušít mi purpurové šatičky. Lidé většinou nechápou, že oblékat kluka do dívčích šatů a rozplývat se pak nad tím, jak rozkošně v nich vypadá, je normální zneužití dítěte, psychologické a emoční. Takové psychologické trauma s vámi zůstane déle než tržná rána nebo modřina. Babička mě takhle trénovala dva a půl roku, aniž o tom rodiče nebo vůbec kdokoli věděli. Jednou jsem si dívčí šaty vzal s sebou domů, a když jsem byl sám, začal jsem se do nich oblékat.
Proč? Líbilo se vám to?
Z toho, co dnes víme o fungování mozku, usuzuji, že tím, že jsem byl jako chlapec bit a sexuálně zneužíván, zatímco u babičky mě nikdo nebil, jsem podvědomě došel k tomu, že purpurové šaty mi dávají bezpečí. Obleču se do dívčích šatů – nikdo mě nebije. Z výzkumů víme, že ACEs mohou měnit dětský mozek v místě, kde se utváří identita. Současně s tím vy jako malé dítě absolutně nejste vybaven k chápání něčeho tak abstraktního, jako jsou budoucí následky vašich činů. A přitom v tomto případě byly ohromné. Ještě po 78 letech jsem tím poznamenán, koneckonců proto jsme se dnes sešli.
Jaké otázky dále zazněly:
Kdy pak přišel pocit, že nejste ve své kůži?
Byla změna pohlaví ve Spojených státech roku 1983 vzácná? A jak je to dnes?
Čí to byl nápad, aby se lidem daly snáz předpisovat hormony a mohli být rychleji posíláni na operaci?
Z čeho vlastně sestává návrat k původní identitě - detranzice?
U nás Nejvyšší správní soud z konzervativních pohnutek rozhodl, že ke změně pohlaví v občanském průkazu je chirurgický zákrok nutný. Bylo by podle vás lepší tuto podmínku zrušit, aby se navrátilci mohli vracet nepoškození?
Jsou lidé, kterým změna pohlaví pomohla a kteří se po změně cítí lépe. Těm byste tu změnu k lepšímu zakázal?
Zdroj: echo24.cz
