13.7.2022
Ne každý, kdo si odřezává části těla a užívá léky na změnu pohlaví, aby se stal svým „pravým já“, je s tímto rozhodnutím spokojen.
Jeden člověk, který začínal jako muž a „přechodem“ se stal „ženou“, líčí v sérii tweetů, jaké hrůzy musí nyní jako „transgender“ snášet.
„Chci všem říct, co nám vzali,“ napsala tato osoba, která odmítá odpovědnost za své rozhodnutí a obviňuje ostatní z nevratných škod, které byly způsobeny.
„Nemám vůbec žádný cit v oblasti rozkroku... Mohli byste mě bodnout nožem a já bych to nepoznal. Celá ta oblast je otupělá, jako by byla v šoku a nebyla schopná pochopit, co se stalo, ani po čtyřech letech.“
Tento člověk si nechal uříznout genitálie a nahradit je „neo-vagínou“, která ovšem není skutečnou vagínou, a tudíž nefunguje ani se tak necítí.
Jak je možné, že tato osoba nevěděla, že je to špatný nápad a povede k takovým následkům, zůstává nejasné. Obviňuje z toho však systém.
V tweetech se dále objevují znepokojivé podrobnosti o tom, jak nové falešné genitálie vypadají a jak by užívání umělého testosteronu mohlo způsobit, že by uvnitř nich začalo znovu růst ochlupení, což si tato osoba nepřeje.
„Představte si, že se po tom všem budete potýkat s vnitřním růstem chlupů?“ stěžuje si tato osoba. „Jaká to volba ... být zdravý na testosteronu a zrůda, nebo zůstat bezpohlavním eunuchem ... A to je [sic] něco, co se nikdy nevrátí, a jeden z důvodů, proč jsem se nechal operovat.“
Neničte své tělo, děti
V příspěvcích dále vysvětluje, jak po pouhých šesti měsících hormonální substituční terapie (HRT) jeho sexuální apetit „zemřel“ a v té době „byl rád, že se ho zbavil“. Nyní, o deset let později, si však uvědomuje, o co „přichází a co se mi nevrátí“.
I kdyby se mu podařilo získat sexuální apetit zpět, jeho nová neo-vagína by mu ani neumožnila mít sex, za předpokladu, že by to někdo tam venku byl ochoten vůbec zkusit.
Příběh je ještě nechutnější, takže vás ušetříme některých znepokojivých detailů. Stačí říct, že tento člověk si zcela zničil mužskou anatomii a tělo a nyní se snaží obviňovat ostatní za rozhodnutí, které učinil, a to hloupě.
Tento člověk má také potíže chodit na toaletu s novým genitálem, který samozřejmě nefunguje tak, jak by fungoval skutečný, přirozený genitál.
„Trvá mi asi 10 minut, než vyprázdním močový měchýř,“ píše a dodává, že „je to extrémně pomalé, bolestivé a protože to kape bez ohledu na to, jak moc se uvolním, prostě to pak projde celou tou oblastí a zanechá mě to promočeného [sic]“.
Bez ohledu na to, jak moc se snaží být normální, jinými slovy, není cesty zpět, protože škoda už je napáchána.
„Nikdy jsem netušil, že v pětatřiceti riskuju, že budu všude, kam přijdu, páchnout močí,“ lamentuje teď.
Přál by si, aby se mohl „zbavit přechodu“, ale to je nyní nemožné. Co se stalo, stalo se a zanechalo to za sebou trvalé fyzické i psychické jizvy.
Tento člověk sice přiznává, že v době, kdy se rozhodl zničit sám sebe, byl „posedlý a hluboce nedobrý“, a přeje si, aby se mu to někdo pokusil rozmluvit.
„V mém obsesivním a hluboce nedobrém stavu mi jen přikyvovali a neřekli mi, jaká je realita, jaký bude život,“ říká.
„Tohle není ani polovina. A není to ani lítost, je to smutek a vztek.“
Pokud máte zájem přečíst si zbytek, můžete tak učinit zde.
