Přikázání „cti otce svého a matku svou“ už dnes zřejmě nemá žádnou váhu, alespoň pro české soudy. Ty dokonce nezletilému dítěti umožní určovat si, kdo bude jeho zákonný zástupce, nebo se zcela odstřihnout od své původní rodiny. Přidá-li se k tomu chybné rozhodnutí soudce, může konflikt pubertálního dítěte s rodiči způsobit potíže na roky dopředu.
Příkladem toho, kam až situace může zajít, je případ nyní šestnáctileté Veroniky (jméno je smyšlené, redakce Echo24 skutečné jméno dívky zná). Veronika se po sporech ve své rodině ocitla na radu Moniky Le Fay v Klokánku, odkud se dostala do rodiny Le Fayových. Tam žije i přes nesouhlas své matky a především bez právního opodstatnění dodnes.
Veronika žila v Praze 2 s matkou a nevlastním otcem. V roce 2017, když jí bylo 14 let, se začala stýkat se synem Le Fay. Podle rodiny se dívce výrazně zhoršil prospěch, chodila domů až pozdě večer, odmítala domácí práce, s přítelem se angažovala v aktivismu, s matkou příliš nekomunikovala, byla agresivní a napadala ji. Matka proto nechtěla, aby se s rodinou Le Fay vídala. Veronika naopak tvrdila, že ji v rodině přetěžovali péčí o domácnost a mladší sourozence a psychicky a fyzicky týrali. Tvrzení Veroniky o týrání prověřovala i policie, ale nenašla pro to žádné důkazy.
Spory v rodině vyvrcholily v únoru 2019, kdy Monika Le Fay poslala dívku do Klokánku. Podle ředitelky zařízení dívka odmítala dodržovat pravidla Klokánku, vše brala jako omezování své osoby a ředitelka pokládala za vhodné její předání diagnostickému ústavu. Monika Le Fay následně požádala soud, aby ji dívku svěřil do péče. Sociální odbor OSPOD i soud v místě Veroničina bydliště na Praze 2 to odmítly. Tehdy si patnáctiletá Veronika s pomocí Moniky Le Fay nechala přepsat trvalé bydliště k rodině Le Fay na Prahu 6.
Soud na Praze 6 v březnu 2019 předal nezákonně Veroniku předběžným opatření do pěstounské péče Moniky Le Fay, třebaže měl správně rozhodovat soud na Praze 2 podle posledního bydliště dívky v původní rodině. Městský soud v Praze proto předběžné opatření po čtyřech měsících, v červenci 2019, zrušil. Veronika i Monika Le Fay odmítají návrat dívky do její rodiny. Dívka tak nadále bydlí v cizí rodině, ač neexistuje žádné rozhodnutí, které by ji svěřilo jinam. Nyní se čeká na to, zda soud Veroniku svěří Monice Le Fay do plnohodnotné pěstounské péče.
Monika Le Fay jakékoliv pochybení odmítla. „Veronika byla do mojí pěstounské péče svěřena předběžným opatřením. Toto předběžné opatření sice už nyní neplatí, ale Veronika je u mě stále, a to se souhlasem OSPODu (odbor sociálně-právní ochrany dětí – poznámka). Na konečné rozhodnutí soudu ohledně pěstounské péče zatím čekáme,“ uvádí ve vyjádření pro Echo24.
OSPOD se nechtěl vyjadřovat konkrétně, nicméně uvedl, že o umístění dětí nerozhoduje. „Obecně mohu upřesnit, že OSPOD nerozhoduje o pobytu dětí,“ sdělila Dagmar Šobíšková, vedoucí oddělení péče o děti a rodinu odboru sociálních věcí na Praze 6. Monika Le Fay další dotazy deníku Echo24, proč tedy Veronika pobývá u ní, nezodpověděla, napsala jen, že na otázky „již odpověděla“.
Stačila by facka pubertálnímu dítěti
Podle odborníků by pouhé nařčení nemělo stačit k tomu, aby dítě skončilo v cizí péči. „Systém sociálně-právní ochrany dětí v České republice vysoce akcentuje práva biologických rodičů. Trestní oznámení nebo obvinění bez provedení důkazů není postačujícím důvodem pro to, aby bylo dítě z rodiny odebráno,“ uvádí Blanka Vildová, sociální pedagožka, která v oblasti sociálně právní ochrany dětí a náhradní rodinné péče působí od roku 2000.
Problémy podle ní přidělala kontroverzní metodická příručka ministerstva práce z roku 2016. Děti by si podle ní nejpozději v patnácti letech mohly rozhodnout o svém trvalém pobytu, včetně pobytu na ulici, mohly by experimentovat s drogami nebo se poškozovat, uvedla sociální pedagožka. Text byl nakonec stažen ze stránek resortu práce, podle Vildové však tyto metodické pokyny v praxi stále působí.
Před jejich uzákoněním, navíc ve spojení s návrhem zákona na zákaz fyzických trestů, varuje. „Pohlavek pubertálnímu dítěti z afektu by pak stačil k tomu, aby mohlo dítě požádat o uzavření smlouvy v ‚pobytovém zařízení‘ bez souhlasu rodičů i bez rozhodnutí soudu. Jinými slovy stát by šel pro sebemenší důvod do koalice s dítětem proti rodiči namísto toho, aby rodinu chránil tak, jak mu ukládají právní předpisy nejvyšší právní síly,“ kritizuje.
Odebrání dítěte jako poslední možnost
Psycholožka Kateřina Brzoňová míní, že odebrání dítěte je špatným řešením rodinných sporů. „Odebrání dítěte z rodiny by mělo být vždy až poslední možností. Primární je naopak náprava situace v rodině tak, aby k odebrání nedošlo. Vhodnou cestou může být rodinná psychoterapie (vedená zkušeným odborníkem s patřičným vzděláním),“ vysvětluje. Podle ní děti v pubertě často hledají krajní řešení konfliktu. „Je pak rolí dospělých, aby využili svých životních zkušeností a vedli mladistvého k smířlivosti a hledání cesty k nápravě (pokud je to možné), spíše než podporovat jej v pálení mostů,“ dodala pro Echo24.
Kancelář veřejného ochránce práv redakci řekla, že se případem Veroniky nezabývala a nemohla by do něj vstupovat. „Jedná se ale o nezletilé dítě, takže zde musí vystupovat OSPOD. Ten vždy hájí zájem dítěte a takto musí vystupovat i u soudu. Ombudsmanka by se v rámci své působnosti mohla zabývat pouze činností OSPOD, tj. jestli dělá, co má, jestli dostatečně hájí práva dítěte ve vztahu k rodičům, pěstounce, ale i před soudem, a také, jestli dostatečně pracuje se všemi aktéry, aby se situace dítěte v jeho zájmu a prospěchu co nejdříve vyřešila,“ popsala Iva Hrazdílková, mluvčí ombudsmanky Anny Šabatové.
Rodině doporučili terapii
Matce dle jejích slov dosud žádná z institucí nebyla schopna pomoci, byť za dceru stále nese rodičovskou odpovědnost. „Z celé situace jsme zdevastovaní. Dobře víme, že období dospívání dětí je pro každou rodinu náročné. Zvládli bychom ho však jako všichni ostatní, kdyby do našich životů nevkročila paní Le Fay,“ nechala se slyšet rodina s tím, že Veronika byla zmanipulována. „Systém a řady v České republice selhaly a neprávem nám odebraly dítě a z falešných důvodů daly cizí ženě,“ dodala.
Podle advokáta Jana Vučky pochybil soud na Praze 6, když nerozpoznal správnou místní příslušnost. „Ale základní problém je ten, že soudy nebrání rodinu jako samostatnou hodnotu. Máme zde zásadní problém mezi rodiči a nezletilou dcerou a nevíme, která strana na něm nese vinu. Řešením ale není dát dítě automaticky do jiné rodiny dle přání dítěte. Výchovné problémy s dcerou, které rodiče uvádějí, jsou tak závažné, že by odůvodňovaly dočasný pobyt v diagnostickém ústavu. Nechť odborníci nejprve případ přezkoumají, dítě vyšetří, zjistí, kdo konflikt vyvolal, a pak navrhnou řešení. Ne že se hned dítě dá do jiné rodiny, kterou si samo vybralo, že už své rodiče prý nechce,“ řekl deníku Echo24.
Podle něj k tomu vede pro dnešek typická hypertrofie práv. „Když budeme příliš akcentovat práva dítěte, tak skončíme tím, že si dítě bude vybírat své rodiče. Třeba podle toho, kdo po něm chce víc domácích prací. Dítě má svá práva a má být slyšeno, ale samotné jeho přání nemůže rozhodovat. Rozhodovat musejí dospělí,“ dodal advokát.
Úřednice na Praze 6 nedávno na žádost matky doporučila rodinnou terapii, kde by se matka s dcerou měly zase začít stýkat. Dívku v mezidobí přes nesouhlas rodiny vodila Le Fay k člověku, který na svých stránkách nabízí „konzultační psychoterapie, hypnoterapie, spirituální péče a koučink“. Monika Le Fay míní, že Veronice „byla nabídnuta individuální terapie, kterou přijala“. Zda bude dcera docházet na setkání s matkou, Le Fay po opakovaném položení dotazu neuvedla.
Pozn. Monika Le Fay ve veřejném prohlášení uvádí, že dívku poslala do Klokánku, proto jsme původní text upravili. I přes několikeré žádosti o vyjádření se Monika Le Fay ke skutečnostem uvedeným v textu odmítla vyjádřit.
Zdroj: echo24.cz
