6.2.2014
Šokující případy odebírání dětí rodinám sociální službou a soudy bouří zeměmi západní Evropy. Společně s nimi i následné velmi podivné nucené adopce. Sociálka a soudy ve Velké Británii, Německu, Norsku, Švédsku, Itálii mají široké pravomoce a zvláštní přístup k pojetí ochrany práv dětí. Odebírají děti z původních rodin a předávají je do péče náhradních rodin, přestože se neprokáže pochybení ze strany původní rodiny. Svěření do dočasné péče ve vlastní širší rodině v původní vlasti po dobu soudního řízení není bráno v potaz. Zkušenosti s tím má i mnoho českých rodičů, kteří se do těchto zemí přestěhovali za prací. UMPOD přiznává, že na přelomu roku evidoval 66 případů odebrání dětí českým rodinám ve VB. Kolik jich je skutečně ve všech zemích dohromady, UMPOD nezveřejnil. Rodiče o děti buď přišli nebo získali povolení je vidět několikrát ročně nebo se o ně stále soudí.
Přitom případů odebírání dětí a následných nucených adopcí přibývá. Proto se rodiče rozhodli přestat mlčet, nenechat se dále zastrašovat sociálkou a soudy, a své případy zveřejňují. Jenom na facebooku existují a vznikají stále nové a nové skupiny takto postižených rodičů a lidí, kteří je podporují.
Nejčerstvěji Velkou Británií již 4 dny otřásá skandální případ italské matky. Ve stručnosti se stalo toto. Těhotná Italka přijela do VB na služební cestu. Upadla do psychických problémů a nechala se vyšetřit. Byla hospitalizována. Po několika dnech sociální pracovníci vymohli bez jejího souhlasu soudní povolení k provedení císařského řezu na ženě a dítě jí okamžitě po tomto zákroku odebrali a umístili do náhradní péče.
Italka se vrátila do své vlasti a nyní se u britského státu dožaduje vrácení dítěte. Nicméně mezitím započal proces, ve kterém bude britský soud rozhodovat o adopci dítěte, samozřejmě britskou rodinou. Šokující je nejen velmi snadné vynucení císařského řezu i bez souhlasu matky, ale i skutečnost, že žena v zemi nežila, pouze do ní přijela služebně na několik dní. Jaký je tedy zákon, který dává právo sociálce vynutit si u soudu císařský řez na občance cizího státu a odebrat jí její dítě, a to vše bez souhlasu dotyčné ? Navíc vzhledem k tomu, že je žena občankou Itálie, má případně posoudit schopnosti matky pečovat o dítě soud italský, nikoliv britský.
Britská veřejnost je jednáním sociálky a soudů vysoce rozhořčena. Tento případ je ovšem pouze špičkou ledovce v odhalování skandálních praktik sociálních služeb a soudů. Jsou známy případy, kdy byly děti odebrány matkám přímo z porodnice nebo v době, kdy své děti kojily.
Případů odebírání dětí za vysoce nelidských okolností je mnoho ve výše uvedených zemích a probíhají víceméně podle stejných scénářů. Rodina je udána sousedy/doktory/učiteli/aj. sociálce pro podezření ze zanedbání péče/týrání/sexuálního obtěžování. Děti sociálka okamžitě odebere a svěří do náhradní péče rodilých občanů dané země. Následuje vyšetřování a soud. Rodiče jsou během této doby zastrašováni a sociálka jim klade nové a nové podmínky, které musí splnit pod příslibem vrácení dětí. Nezřídka je otec donucen se z bytu odstěhovat či rodiče se rozvést. Přesto děti vráceny nejsou. Sociální pracovníci přicházejí s novými důkazy o nepravostech páchaných na dětech, většina důkazů dosahuje absurdních rozměrů. Soud následně sice uzná, že podezření jsou neopodstatněná, nicméně děti jsou přesto umístěny do náhradní péče. Soud vůbec nepřihlíží k tomu, že děti mají v původní vlasti širší rodinu, která je schopna se o ně starat. Rodiče jsou následně nuceni k souhlasu s adopcí. Většina z nich se brání a hledají zastání ve své mateřské zemi.
Zastání se minulý rok dostalo Slovence Ivaně Boorové, jejíž případ pobouřil slovenskou veřejnost natolik, že proběhly demonstrace, o případu pravidelně informovala televize Joj, slovenské úřady začaly pod tlakem občanů jednat a děti byly skoro po třech letech vráceny z Velké Británie na Slovensko.
V Čechách se lidé konečně začínají o případy Čechů žijících v zahraničí více zajímat. V současnosti sledují případ Evy Michalákové v jejím boji s norskými úřady o navrácení jejích dvou malých synů. Paní Michaláková je dle norské policie nevinná, soud nevznesl žádné obvinění, přesto rozhodl v její neprospěch. Rozdělil sourozence do náhradních rodin a p. Michaláková již více než dva roky smí své syny vídat pouze 2krát ročně dvě hodiny pod dohledem na stanoveném místě. Na její podporu vznikla petice, která nachází ohlas u rozhořčené veřejnosti. Lidé posílají písemné žádosti na norské velvyslanectví, neboť chtějí znát jejich postoj k celému případu. Norské velvyslanectví bylo o záležitosti informováno přímo matkou a jejími právníky, norský velvyslanec od nich obdržel všechny podklady. Přesto norské velvyslanectví tvrdí, že o případu není informováno. Na facebooku byla založena stránka Česko - vraťme děti rodičům, která takto postiženým rodinám pomáhá a informuje o jejich případech. Lidé žádají více informací a vysvětlení úřadů, jaká nebezpečí tedy hrozí českým rodinám, pokud se rozhodnou vyjet za prací do těchto zemí i s dětmi. Bohužel zatím nedostávají kvalitní odpovědi. Začne se tedy konečně o těchto případech informovat veřejně ve velkém rozsahu i u nás, stejně jako o nich informují média na Slovensku ?
