Ze soudních síní jsou v poslední době slyšet příběhy dětí, které experti doporučili umístit do ústavu, protože odmítali otce a nechtěli u nich žít. Takový byl osud i čerstvě osmnáctiletého Jiřího K., kterého před osmi lety odvezli od matky, zavřeli do ústavu, ládovali prášky a nutili ho podepsat, že chce být u otce.
Napotřetí se Jirka zlomil a podepsal, aby mohl alespoň jednou za čas vidět svou mámu.
Jiří se rozhodl Právu popsat svůj příběh. Chce na něm ukázat, jak nesmyslné a kruté může být doporučení sociálních pracovníků či znalců k odejmutí dítěte z péče rodiče a svěření ho do tzv. neutrálního prostředí.
Tedy do ústavu, kde se podle některých expertů odnaučí silné vazbě k jednomu rodiči a získá pozitivní vztah ke druhému, protože strach a odmítání vídat druhého rodiče je podle posudků často jen chybou rodiče, u něhož dítě žije.
„Od malička jsme s mamkou zažívali agresivní útoky ze strany otce. Bál jsem se ho. Moc si nepamatuju to, jak uhodil mě, kolikrát, a na jak dlouho jsem ztratil vědomí, ale byl jsem už dost velký, když nás jednou našel a mámu praštil tak, že upadla do bezvědomí a odvezla ji sanitka,“ popsal původ strachu z otce Jirka.
Mezi rodiči se táhly soudní spory šest let. Jirka s matkou se přestěhovali z malé obce u Karlových Varů do Plzně. Ovšem posudky tamních expertů vypadaly pro chlapce i jeho matku tak zle, že se Dita K. bála, a jak se ukázalo oprávněně, že jí syna jednou vezmou. Jen proto, že chlapec nechce k otci.
Odvezli ho časně ráno
Když bylo Jirkovi deset let, onemocněl a s vysokými horečkami skončil na dětském oddělení Nemocnice na Bulovce. Jeho matka tam ležela na pokoji s ním, když se mu po pár dnech udělalo lépe, odjeli spolu domů. To byla však na dva roky poslední noc, kterou spolu strávili.
„Strašně brzo ráno u nás zazvonili dva policisté a dvě sociální pracovnice, musel jsem se obléknout a odvezli mě do ústavu v Klenčí pod Čerchovem u Domažlic. Byl to velký plesnivý barák se zamřížovanými okny, kde žilo 23 dětí,“ vzpomíná Jirka.
„V jedné místnosti nás spalo deset. Nikdo mi neřekl, proč jsem tam, jak dlouho tam budu muset být,“ popsal Jirka.
„Až tam mi nějaká teta řekla, že jsem tam proto, že se o mě máma špatně starala. To jsem nechápal, nebyla to pravda. Ve škole jsem dobře prospíval. Doma jsme byli šťastní. Vůbec jsem tomu nerozuměl. A řekli mi, že si mám zvykat na otce. Přitom já z něj měl hrůzu. Dávali mi dvakrát denně i nějaké prášky. Byl jsem čím dál zesláblejší,“ dodal.
Po třech měsících ukončil pobyt v ústavu jeho zhoršující se zdravotní stav. Trpěl totiž alergií na všudypřítomné plísně.
„Nemohl jsem tam prostě dýchat. Odvezli mě do nemocnice, tam mi vzali nosní mandle i část krčních a převezli mě úplně vyčerpaného k otci. Tam jezdili ze sociálky z Plzně a nutili mě podepsat, že chci žít u otce. Že tak budu moci vídat mámu jednou za 14 dní. Dvakrát jsem to odmítl. Ale vyhrožovali mi, že když nepodepíšu, neuvidím mámu až do dospělosti. Strašně mi chyběla. Takže jsem to napotřetí podepsal,“ svěřil se Jirka.
Mámu neviděl dva roky
Další dva roky přesto Jirka neviděl mámu vůbec. V dalších dvou letech už dvanáctiletý kluk ji viděl jednou za šest týdnů. Pak se případ dostal díky přestěhování matky před karlovarský soud, který schválil střídavou péči.
„Byla jsem šťastná, ale vlastně celý týden u mě se Jirka sbíral z toho, co zažíval u otce. Prosil, že už se k němu nechce vrátit. Že půjde radši do Klokánka, takže jsem po šesti letech bojů nabrala nové síly a opět se obrátila na soud se žádostí o výhradní svěření do péče. Vůbec poprvé soud vyslechl Jirku a konečně mi syna vrátil,“ vzpomíná s dojetím v hlase matka Jirky Dita K.
Od svých šestnácti let tak Jirka žije opět s mámou. „V osmnácti mají lidé asi radost z různých věcí. Já měl z toho, že to skončilo. Že už na mě žádná pracovnice ani soud nemůžou. To se mi ulevilo. Otce nevídám a vídat ho nechci. A teď konečně mě k tomu nemůže nikdo nutit,“ dodal Jirka.
Právě v tyto dny probíhá v Brně soud (Právo o případu informovalo 2. srpna), v němž znalkyně ve sporu o svěření dítěte do péče navrhla umístění šestiletého chlapce, který od narození žije s matkou, do ústavu. Aby tam byl od matky izolován a naučil se mít rád svého otce.
Zda si bude muset projít stejným peklem jako Jirka, by měl rozhodnout soud v nejbližších týdnech.
Zdroj: novinky.cz
