Podle štrasburského soudu Barnevernet uvedl jako hlavní důvod odebrání chlapce „neschopnost matky se řádně o syna starat, zejména s ohledem na jeho zvláštní potřeby“. Opíral se nicméně o minimální podklady vzhledem k tomu, že matka se s dítětem umístěném do pěstounské péče vídala málo. Z toho vyplývající psychologické posudky pozbývaly pro sledované období hodnoty.
Dítě úřad ženě odebral v roce 2008, když mu byly teprve tři týdny. Matka s byla krátce s dítětem v rodinném centru. Pak ale zařízení opustila. Úřad jí dítě odebral, protože se údajně ocitlo ve zdravotnám ohrožení, a předal vybraným pěstounům. Ve třech letech schválil jeho adopci. Tím byla zbavena i všech rodičovských práv.
Žena, která se pozdeji vdala a má druhé dítě, nedostala od norské justice šanci situaci zvrátit. Proto se obrátila na evropský soud o pomoc.
Kauza Michaláková
Úterní rozhodnutí může představovat přelom i pro Michalákovou, která se po vyčerpání všech právních prostředků ve sporu s Barnevernetem rovněž obrátila na Štrasburk. Evropský soud již v jejím případu začal konat a obrátil se na norskou stranu o vyjádření.
Michaláková podala stížnost k soudu v polovině roku 2017. Denis a David Michalákovi se narodili v Norsku v letech 2005 a 2008. Jejich rodiče i oni mají české občanství. Úředníci přišli pro chlapce v květnu 2011 kvůli podezření na násilí v rodině a pohlavní zneužívání. Žádné obvinění se nepotvrdilo a policejní vyšetřovatelé dokonce vypovídali ve prospěch Michalákové.
Chlapci i přesto zůstali rozděleni ve dvou pěstounských rodinách. Mladšího syna viděla matka naposledy v srpnu 2015, staršího před více než pěti lety. Chlapec podle norských úřadů o setkání nestojí.
Případů odebrání dětí jsou v Norsku desítky. Týkají se mnohdy i cizinců. Jiná norská občanka raději ze země utekla. Silje Garmová, sedmatřicetiletá matka dvou dětí, předloni prchla do Polska s dvouletou dcerou Eirou. Druhé z dětí jí Barnevernet odebral. Loni v prosinci v Polsku dokonce získala azyl.
