Zdá se, že v Německu v poslední době vše spěje k postupnému schválení pedofilie. Sami pedofilové pak získávají příliš velký prostor a jsou podporováni především vládními sociálními demokraty.
Pedofilové se však nezasazují jen o legalizaci sexu s dětmi, ale někteří se také sdružují ve skupinách, které prosazují jejich prznění, tedy povolení změny pohlaví u tzv. „trans dětí.“
V USA je to již značným problémem, protože mnoho mladých dospělých, kterým bylo v dětství vsugerováno, že jsou trans, dnes tohoto nezvratného kroku lituje.
Soudy v USA tak zaplavují žaloby mladých lidí na „lékaře“ a rádoby „odborníky,“ kteří jejich prznění v příliš nízkém věku dovolili. Jde většinou o jedince mezi 18 – 25 lety, kteří se stali obětí trans agendy.
Totéž zřejmě již poměrně brzy čeká i Německo, pokud schválí zákon, který umožní prznit děti, které jsou v rámci trans propagandy a 120 pohlaví samy zmatené tím, kdo vlastně jsou. Uvědomění pak může přijít až v době, kdy bude příliš pozdě.
A cokoli přijme Německo, to se dřív či později pokusí protlačit také EU.
Německý sociolog a obhájce práv gayů, který má za sebou dlouhou historii pedofilních skandálů, je v současné době členem správní rady „queer“ organizace propagující lékařské změny pohlaví malých dětí.
Rüdiger Lautmann je uveden jako tajemník pro berlínskou kapitolu pracovní skupiny SPDqueer, která se zasazovala o to, aby děti mohly zahájit „změnu pohlaví“ od věku sedmi let bez souhlasu rodičů.
SPDqueer spolupracuje se Sociálně demokratickou stranou Německa (SPD), aby se zasadila o změnu ústavy neboli základního zákona tak, aby zahrnovala sebeidentifikaci pohlaví.
Skupina byla dříve založena jako pracovní skupina pro lesby a gaye (Schwusos) v roce 1978 a v roce 2016 byla přejmenována, aby se její zaměření přeorientovalo na „queer teorii.“
SPD spolu se Zelenými a Svobodnou demokratickou stranou (FDP) prosadily kontroverzní návrh zákona, který má zakotvit sexuální sebeidentifikaci – a tedy i pedofilii – do zákona (podrobně jste si o tom mohli přečíst zde).
Navrhovaná verze zákona o sebeurčení, kterou v současné době projednávají zákonodárci v Bundestagu, by však například také klasifikovala oslovení transky špatným zájmenem jako trestný čin, za který lze uložit pokutu až do výše 10 000 EUR, přičemž umožňuje občanům každoročně měnit pohlaví – a tedy i identifikační doklady.
Návrh dodatku, který schválili poslanci Bundestagu k přezkoumání 23. srpna, by také umožnil dětem ve věku 14 let a více změnit označení pohlaví v jejich dokladech a zahájit zdravotní přechod.
Pokud by rodiče nebo opatrovníci vznesli námitky, rodinný soud může zasáhnout, aby nesouhlas zrušil. SPD však údajně prosazovala, aby děti měly právo na změnu pohlaví už počínaje sedmi lety.
Někteří kritici ideologie genderové identity zpochybňují rozhodnutí SPD spolupracovat se sexuologem a akademikem, který má za sebou znepokojivou historii obhajování pedofilie jako sexuální orientace.
SPDqueer Berlin spolupracuje s Rüdigerem Lautmannem, bývalým profesorem sociologie na univerzitě v Brémách, který opakovaně prosazoval, aby byla pedofilie uznána jako sexuální orientace jako každá jiná. Lautmann působí v SPDqueer Berlin od jeho založení v roce 2011.
„Jsem v SPD od ‚navždy‘,“ uvádí Lautmann ve své biografii pro SPDqueer. „Práci bývalých Schwusos sleduji od začátku. Byl jsem tam skutečně aktivní od přestěhování do Berlína v roce 2009. Předtím jsem se podílel na místních pobočkách strany na svých příslušných pracovištích v Mnichově, Dortmundu, Bielefeldu a Brémách.“
Je pozoruhodné, že Lautmann napsal knihu publikovanou v roce 1994 s názvem The Lust for Children: A Portrait of Pedophiles. Kniha je založena na jeho rozhovorech s 60 muži, kteří přiznali, že sexuálně zneužívali malé děti, především chlapce.
„Opravdu milují děti, čtou každé jejich přání, organizují výlety, kupují hračky a cítí se pohodlně jen s dětmi,“ říká Lautmann o 60 pedofilech, se kterými dělal rozhovor.
Kniha se stala oblíbenou u pedofilů pro její soucitné zobrazení pedofilie, kterou Lautmann popsal jako sexuální orientaci a tvrdí, že děti jsou schopné sexuální autonomie.
„Pro mě je zcela jasné, že existují vztahy, které nevyžadují žádný zásah,“ napsal Lautmann. „Děti lpí na svých milencích a mohou je kdykoli opustit, pokud chtějí.“
Lautmann se ve své knize snažil kategorizovat, jaké typy dětí pedofily přitahují, a provedl hloubkové průzkumy pedofilů o vlastnostech, typech těla a osobnostních rysech, po kterých nejvíce toužili.
Uvedl desítky přímých citací od pedofilů, s nimiž dělal rozhovor, do detailů popisujících sexuální akty, které prováděli s dětmi, které znásilňovali, některým byly teprve 4 roky.
„I se 4letým dítětem můžete mít sex,“ napsal Lautmann. „Pedofil samozřejmě chce, aby byl jeho penis stimulován ručně nebo orálně.“
Lautmann popisuje narážky pro „dětský souhlas“ a tvrdí, že pedofilové nepoužívají sílu ke znásilňování dětí, ale místo toho dětem umožňují vést sexuální aktivity.
„Naprostá většina popsaných setkání se zdá být založena na souhlasu,“ píše Lautmann a předchází popisy sexuálního zneužívání dětí ze strany dotazovaných pedofilů.
Odmítá také „převažující linii,“ kterou popisuje jako „neuspokojivý“ argument, že děti nejsou schopny dát souhlas, a uvádí, že je založena na dedukcích z normativních základů. Lautmann také obviňuje „kampaně proti zneužívání dětí“ z toho, že těží z přísnosti a jednoduchosti současných zákonů.
„Vzrušení a atraktivně oblečené děti – nemluvě o všech jejich dalších vlastnostech – ztělesňují něco ze smyslné stránky našeho světa; alespoň tak jsou dnes děti inscenovány,“ píše Lautmann. „Pedofilie přináší něco, co nikdo nechtěl, ale co objektivně vyplývá z touhy zkrášlit dětství.“
V roce 1995 Lautmann zopakoval tezi své knihy v článku pro Pro Familia, přední neziskovku, která poskytuje zdroje o sexuálním zdraví. V oficiálním časopise Pro Familia Lautmannův článek uvádí:
„Naše studie definuje pojem pedofil, odlišuje jej od incestu, zneužívání a sadismu. Dokazujeme, že takoví muži existují. Teze tedy zní: Touha po dítěti je nezávislá a diferencovaná sexuální forma. Pedofilie je tedy sexuální orientace jako každá jiná a již není zvráceností.“
Lautmannův článek byl opět publikován Pro Familia v roce 2013 s názvem „sexuální výzkum může změnit realitu.“
Lautmann se také podílel na návrhu z roku 1979, který požadoval vypuštění paragrafu 176 německého právního řádu, což by fakticky odstranilo věk souhlasu. Během své kariéry udržoval Lautmann blízký vztah s notoricky známým pedofilním sexuologem Helmutem Kentlerem.
Počínaje rokem 1969 Kentlerův projekt umístil pěstounské děti do domovů pedofilů ve snaze otestovat jeho teorii, že pedofilové mohou být dobrými pěstouny. Kentler se domníval, že přitažlivost pedofilů k dětem povede k silné snaze se o ně postarat.
Lautmann byl také členem pedofilní lobbistické organizace nazvané Arbeitsgemeinschaft Humane Sexualität (AHS), výzkumného projektu, který prosadil narativ, že „pedosexuální kontakty“ mohou být dobrovolné – a to navzdory věkovému i váhovému rozdílu mezi dítětem a dospělým.
„Proč je genderová identita pro pedofily/pedosofy také politicky důležitá?“ ptá se propedofilní fórum Krumme – 13 (K13). „Gender a sexuální identita nezačíná pouze 14. narozeninami, kdy končí tzv. ochranná věková hranice. Děti mohou a chtějí zažít svou dětskou sexualitu i v nižším věku.“
Příspěvek pokračuje: „Dětská sexualita jako celek už nesmí být tabu. Protože pedosexuální vztahy nejsou myslitelné bez sebeurčené dětské sexuality.“
V říjnu přijal německý Bundestag petici K13 jako součást balíčku podobných petic na téma práv dětí. Petice K13 se snaží pozměnit základní zákon tím, že tvrdí, že děti mají „právo vyjadřovat se ke všem záležitostem, které ovlivňují jejich emocionální, duševní a fyzickou pohodu a právo na svobodný rozvoj jejich osobnosti.“
„Sexuální sebeurčení“ je zahrnuto v článku 2 základního zákona pod frází „svobodný rozvoj osobnosti,“ což je skutečnost, na kterou Gieseking upozornil své následovníky na svých webových stránkách.
Zdroj: necenzurovanapravda.cz
