Choď na obsah Choď na menu
 


Slovenský parlament na své poslední schůzi před volbami drtivě odmítl ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy. Proti ní hlasovalo 96 ze 113 přítomných poslanců. I v České republice téma ratifikace oživlo. Ratifikace Istanbulské úmluvy byla již vládou v roce 2016 schválena, avšak pro předložení do Parlamentu chybí ještě jedno vládní hlasování. Jak se vláda rozhodne a jak se rozhodne především Poslanecká sněmovna a Senát? A proč tato mezinárodní smlouva působí tolik kontroverzí?

Istanbulská Úmluva, celým názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácímu násilí (dále IÚ), má za cíl komplexní právní úpravu boje a prevence proti násilí na ženách a pomoci obětem domácího násilí. Násilí na ženách odsuzují všichni, a tak to má být. Neshoda mezi dvěma tábory, z nichž jeden je pro a druhý proti IÚ, nespočívá v tom, že by odpůrci IÚ chtěli vytvářet násilníkům volné pole působnosti. Opak je pravdou. Tato skupina ovšem vnímá veškeré násilí, včetně toho na ženách, jako selhání jednotlivce. A zde se názory táborů zcela rozcházejí.

Jiný přístup zastávají příznivci radikálního feminismu, kterým se podařilo přesvědčit důvěřivé podporovatele IÚ. Myšlenky radikálního feminismu tvrdí, že násilí páchané na ženách je systémovým nástrojem mužské dominance a nadvlády nad ženami. Tento extremistický přístup je obsažen v samotné Preambuli Istanbulské úmluvy, která je významným interpretačním zdrojem, na jehož základě se vykládají jednotlivá ustanovení Istanbulské úmluvy. Co tato preambule obsahuje? 

Citace:

„… uvědomujíce si, že násilí na ženách je projevem historicky nerovných mocenských vztahů mezi ženami a muži, které vedly k dominanci mužů nad ženami a k diskriminaci žen ze strany mužů, a bránily ženám v plném rozvoji; (zvýraznil J. G.)

uvědomujíce si, že násilí na ženách je ze své strukturální povahy násilím založeným na pohlaví a že násilí na ženách je klíčovým společenským mechanismem, nutícím ženy do podřízeného postavení vůči mužům;“(zvýraznil J. G.)

Vztah mezi muži a ženami je redukován na mocenské vztahy. Bez jakéhokoliv důkazu je zde spojeno násilí na ženách s dominancí mužů nad ženami. Ne nejde o manifest radikálních feministek z prostředí univerzit roku 1968, ale o oficiální součást mezinárodní smlouvy lidskoprávní organizace Rady Evropy.

Abychom si lépe představili, za jakých okolností IÚ vznikla, je důležité zmínit následující. Na vytváření konkrétního znění Istanbulské úmluvy se podílely organizace, které se domácímu násilí a násilí na ženách nevěnují. Se statusem pozorovatele se přípravných jednání účastnila lobbistická organizace ILGA (International Lesbian Gay Association), která tvrdě prosazuje LGBT práva. V ČR jsou členem této organizace 3 spolky z uskupení Jsme fér (Prague Pride, PROUD, Amnesty International) a ty lobbují za uzákonění homosexuálního manželství.

Istanbulská úmluva vznikla jako komplexní mezinárodní smlouva, která má pomoci zabránit páchání násilí na ženách a pomoci ho důsledně trestat. To ovšem není vše.

Ženy a muži jsou od nepaměti společensky rozlišováni na základě pohlavních znaků. Avšak anglické slovo „gender“ má několik rozdílných významů. V mezinárodních smlouvách se definice pohlaví (gender) nevyskytuje skoro nikdy. Jedinou světlou výjimkou je Římský statut Mezinárodního trestního tribunálu, který výslovně uvádí, že gender je synonymem pro biologické pohlaví. Jinak je tomu v případě Istanbulské úmluvy.

Dle článku 3 písm. c) Istanbulské úmluvy „Pro účely této Úmluvy „gender“ znamená sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro muže a ženy.“

Tato nenápadná věta má výrazný dopad na celý obsah Istanbulské úmluvy. Pohlaví již není chápáno jako biologicky dané, ale jako konstrukt společnosti. A státy, které tuto mezinárodní smlouvu ratifikují, se zavazují aplikovat veškerá ustanovení této smlouvy na základě zákazu diskriminace ve smyslu čl. 4 odst. 3 Istanbulské úmluvy.

Provádění ustanovení této Úmluvy smluvními stranami, zvláště opatření na ochranu práv obětí, musí být zajištěna bez jakékoliv diskriminace, zejména diskriminace na základě pohlaví, genderu, rasy…“(zvýraznil J. G.)

Co to znamená v praxi? Rozšíření zákazu diskriminačních důvodů o pojem „gender“ je velmi nebezpečným ustanovením, které může ve svém důsledku poškodit především ženy. Podívejme se na příklad z USA. Slovo sex (ve smyslu pohlaví) již v občanských průkazech nenajdete, používá se již jen gender, a to z důvodu nediskriminace transgender osob,  non-binary osob (odmítajících se právně identifikovat jako muž nebo žena), gender-fluid osob (měnících své pohlaví podle nálady) aj. Dnes jen Facebook umožňuje zvolit si ze 176 genderů (pohlaví), a to jsou jen ta nejrozšířenější. Genderová ideologie umožňuje transženám (biologickým mužům) navštěvovat dámské WC, sprchy. Dívčích sportovních závodů na školách se mohou účastnit i biologičtí trans-chlapci (dívky přicházejí o možnost vyhrát a o stipendia). A protože na „pokrokovém Západě“ není podmínkou změny pohlaví sterilizace, může se biologický muž – otec dítěte – stát jeho matkou. Pokud dojde k ratifikaci Istanbulské úmluvy, bude mít ČR povinnost nediskriminovat na základě genderu. Pojmu, který český právní řád doposud naštěstí nezná. To znamená, že se bude na základě Istanbulské úmluvy domáhat biologický muž přijetí do azylového domu určeného pro ženy, jelikož se bude cítit jako jeden z nich. A ČR mu to na základě této smlouvy bude nucena umožnit.

Posléze veškeré benefity ve prospěch žen musí být poskytovány bez ohledu na biologické pohlaví. Jaký paradox! Jak je možné, že feministické spolky neburcují na poplach?

Někdo by mohl namítnout, že jde o malování čerta na zeď. Aplikační praxe IÚ ovšem hovoří jinak. Již v současnosti jsou transgender lidé předmětem zájmu IÚ. Na základě této Úmluvy bylo ustanoveno tzv. GREVIO (česky Expertní skupina pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí). Tento expertní orgán dohlíží na dodržování závazků vyplývajících smluvním státům z Istanbulské úmluvy. Tomuto orgánu musí periodicky poskytovat informace o vývoji ve své vlastní zemi každý smluvní stát Úmluvy. Avšak GREVIO se může při vypracování hodnotící zprávy (o dodržování závazků) opřít o tzv. stínovou zprávu neziskových organizací, které poskytují informace z vlastní země taktéž a upozorňují na případné porušování závazků vyplývajících z Istanbulské úmluvy. Přesně takovou stínovou zprávu GREVIO obdrželo v roce 2018 od tří holandských organizací. Co bylo obsahem?

„Cílem zprávy je poskytnout stručný přehled o tom, jak jsou lesbické, homosexuální, bisexuální, transsexuální a intersexuální a genderově nevyhovující osoby velmi specifickým způsobem postiženy násilím na ženách a genderovým násilím.“ (zvýraznil J. G.)

To je aplikační praxe.

Již brzo se může rozeběhnout debata v Parlamentu. Je třeba se připravit na schéma diskuse. Příznivci ratifikace započnou debatu tím, že jsou proti násilí na ženách, proto podporují ratifikaci. Teď je třeba si nalít čistého vína. Jsou ochotní zastánci ratifikace IÚ podpořit veškerá opatření, jen bez problematických bodů jako je například definice genderu? Nebo jim jde hlavně o těch pár problematických bodů, které se snaží skrýt pod závoj líbivého a bohulibého tématu?

Autor je místopředsedou Aliance pro rodinu

Zdroj: konzervativninoviny.cz